Český překlad níže.

by Pamela M.

Food choice is a subjective matter, influenced by culture, travel, monetary situation, religion, the whims of taste buds, among other things. A delicacy in one culture is abhorrent in another. Have you ever tried natto (fermented soybean) in Japan , reindeer blood dumplings in Sweden, Guinea pigs in Peru, breast milk in China, clay (it does provide nutritive value) in the United States or Africa, or tequila worms in Mexico?  If not, likely, you haven’t traveled there or view that food as taboo--not consumed for religious, health, or cultural reasons, usually related to sanitation concerns, pet status, and what is traditionally a food source for a society. There are no universally held food taboos, though cannibalism comes closest. However, even the consumption of human flesh is acceptable in some cultures and excused in some circumstances. 
 

Possibly one of the main obstacles to adoption of widespread cannibalism is lack of sufficient instruction and means. According to a missionary account, the preparation of “long pig” (human) in the Fiji islands started by roasting people on driftwood fires, then serving them with a sauce of shrimp and salt water. A plain sauce of green sea moss with limpets was also sufficient. These vague instructions are simply not enough to guide one through dinner preparation. Must the chef gut the carcass prior to roasting? Does the body require basting? Is it done when the meat pulls away from the bone? How is the sauce prepared? And, what do inlanders substitute for driftwood? At least Dr. Lector was thoughtful enough to instruct the gourmand to savor liver with fava beans and Chianti.

What about eating things not meant to be eaten? People who suffer from pica consume nonfoods, stuff like glue, coffee grounds, toothpaste, in extreme cases glass or feces. Coprophagia (shit eating) is rare in humans and also not healthy.

artwork by Mara Infidelious

While even the most adventurous eaters might be reluctant to supplement their diets with extreme dinning fare, as the adage says, “don’t knock it until you try it.” Envision a whole new fast food campaign, “Human, the other, other white meat”--and a world where you can confidently walk up to the counter, order your hominoid hamburger, and say “Super-size me!”

previously published in Provokator Print Magazine June

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co si vložíte do úst?

 translation: Martina Cermáková

Jídlo je osobní vec, ovlivnená kulturou, cestováním, financní situací, vyznáním, chutí a mnoha dalšími okolnostmi. Co je v nekteré kulture pochoutkou je v jiné zakázáno. Okusili jste nekdy japonské natto (zkvašené sojové boby), krvavé jelení knedlícky ve Švédsku, morcata v Peru, mléko od kojicky v Cíne, hlínu ( ta má výživnou hodnotu) ve Spojených Státech ci v Africe nebo mexické cervy v tequile? Pokud ne, bud jste v tech místech nebyli a nebo pro vás tato strava je neprijatelná  z náboženských, zdravotních ci kulturních duvodu, casto majících vztah k hygiene, vztahu ke zvíratum anebo proto, že to není bežný zdroj potravy ve vaší spolecnosti. Neexistují žádné všeobecne zakázané druhy potravy, ackoli kanibalismus se jim velice blíží. Presto v nekterých kulturách je požívání lidského masa tolerováno a za urcitých okolností dovoleno.

Pravdepodobne nejduležitejší prekážkou pro rozšírení kanibalismu je nedostatek vhodných postupu. Napríklad príprava lidského masa na Fidži zacínala pecením lidí na dreveném uhlí a poté servírování hotového jídla se slanou vodou s krevetami. Nekdy stacila i omácka z morského koníka. Tyto vágní instrukce nejsou proste dostatecné na prípravu vecere. Mel kuchar cloveka pred grilováním vykuchat? Má se telo nakládat? Je pecínka hotová, když se maso oddeluje od kosti? Jak se pripravuje omácka? Alespon doktor Lector myslel na kuchare a doporucoval ochutit játra boby a kapkou Chianty.

A co o jezení vecí, které nejsou k požívání urceny? Lidé, kterí trpí pikou jedí nepoživatiny jako lepidlo, sedlinu z kávy, zubní pastu a v krajních prípadech i sklo a výkaly. Coprophagia ( jezení výkalu) je mezi lidmi ojedinelé a urcite ne zdravé. Oznacení “hovnožrout” naznacuje, že nekdo je sám se sebou nadmíru spokojen. Pokud je pozrívání výkalu tak príjemné, proc to nedelá více lidí?  Pika a coprophagia nejsou výberem diety, jsou spojovány s poruchami vývoje a duševními nemocemi. Zatímco prípady kanibalismu jsou casto spojovány s šílenstvím, samotná tato úchylka však není oznacována za duševní chorobu. Z hlediska výživy, lidské maso je potravou, podobne jako treba veprové a zákaz jeho požívání pochází z kulturních norem.

Average user rating

   (0 vote)