Jim Al-Khalili je autorem řady populárně vědeckých knih, včetně knihy “Black Holes, Wormholes and Time Machines.” Prominentní fyzik v současné době natáčí dokument pro BBC na téma cestování v čase. 7. a 8. listopadu se v Praze a v Brně zúčastní programu Britské rady Café Scientifique, do kterého zveme přední britské vědce, aby diskutovali o své práci se širokou veřejností. Jeho prezentace nazvaná „Cestování v čase: skutečnost nebo fikce?“ (Time travel: fact or fiction?) se zabývá pohledem moderní fyzikální teorie na možnost cestování v čase. Zde jsou některé základní myšlenky:

BC: Je vůbec možné cestovat v čase?

JA: To jsou dva různé problémy: cestování do budoucnosti a cestování do minulosti. To první je jednodušší než to druhé: dostat se do budoucnosti, i když to technologicky ještě není možné, je z hlediska fyzikálních zákonů proveditelné. Podle Einsteinovy teorie relativity můžete za jistých podmínek zpomalit čas, například velmi rychlým pohybem, který se přiblíží rychlosti světla. Kdybyste sestrojili raketu, která by se dokázala pohybovat téměř rychlostí světla, mohli byste zpomalit čas. Čas by vám tak ubíhal pomaleji, než ostatním.

BC: Jde pořád čistě o teorii, nebo můžete skutečně dokázat, že se to stává?

JA: Je to zavedený vědecký fakt. Zpomalení času je jev, který musí brát současná technologie v úvahu. Navigační satelity a GPS (systém určení přesné polohy pomocí satelitů) určují velmi přesně polohu s přesností několika metrů. Musí proto brát v úvahu fakt, že satelitní hodiny běží pomaleji, protože satelit se vzhledem k Zemi pohybuje velice rychle. Kdybyste toto časové zpomalení nevzali v úvahu, navigační satelity by nefungovaly správně. I když jsme tedy tuto informaci ještě nevyužili pro cestování do budoucnosti, každý, kdo se snaží co nejpřesněji měřit čas, s ní musí počítat.

BC: Jak tedy rychlý pohyb dokáže zpomalit čas?

JA: Čas je lineární proces. Chápeme ho jako proud, který plyne v určitém tempu. Když se však pohybujete na hranici rychlosti světla, dostanete se do jiného proudu, ve kterém čas plyne mnohem pomaleji. Čas pro vás tedy ubíhá pomaleji. Když se pak vrátíte zpět do pozemského času, ocitnete se v pozemské budoucnosti.... Neznamená to, že na Zemi už je budoucnost – budoucnost ještě nenastala. Jde spíš o to, že čas se odvíjí v různém tempu, které závisí na našem úhlu pohledu. Také ho zpomaluje gravitační síla. Čím je gravitační pole silnější, tím pomaleji čas plyne.

BC: Znamená to, že čas se odvíjí jinou rychlostí na Zemi a na Měsíci?

JA: Ano. Rozdíly jsou sice jen ve zlomcích vteřiny, nicméně tu jsou. Čas se neodvíjí přesně stejnou rychlostí na povrchu Země, Měsíce a Slunce. Kdybyste si tedy našli nějakou obrovskou hvězdu, černou díru nebo něco s velikou gravitační silou a jenom kolem chvíli obíhali, váš čas by se odvíjel mnohem pomaleji, než na Zemi, kde gravitace není tak silná. Kdybyste se potom vrátili zpátky na Zem, uplynulo by pro vás méně času, než uplynulo na Zemi. Tahle myšlenka zase vychází z Einsteinových teorií a využívá se v GPS.

Jak už jsem říkal, hodiny v satelitech se trochu zpomalují, protože se vzhledem k Zemi pohybují velice rychle. Zároveň se však i trochu zrychlují, protože jsou ve vesmíru, kde není gravitační síla. Tyto dva jevy se tak úplně vzájemně nevyruší. Musíte s nimi počítat při programování satelitů; vypočítat, který jev zvítězí, a pak hodiny opravit. Záleží na tom, jak vysoko na oběžné dráze se satelit nachází.

BC: Takže s dostatečně rychlou raketou se můžeme dostat do budoucnosti. Ale dostaneme se zpátky? A můžeme cestovat zpátky v čase do minulosti?

JA: Einsteinova obecná teorie relativity v zásadě nevylučuje pohyb v čase do minulosti. Říká, že za ideálních podmínek bychom v podstatě měli být schopni cestovat zpátky v čase. Skutečným problémem je, že to s sebou přináší spoustu různých paradoxů. Co když se dostanu zpět v čase a zabiji své mladší já? Kdybych to udělal, tak bych samozřejmě nemohl zestárnout a nemohl bych se nikdy stát cestovatelem v čase. Takže jsem nikdy zpátky v čase nebyl a nezabil jsem se, proto jsem zestárl, a tím pádem jsem se dostal zpět v čase, a tak dál.

Fyzik by tohle nazval „nekonzistentním řešením“, jmenovitě to, že nemohu cestovat do minulosti a zabít se. Skutečnost, že jsem šel nazpátek a pokusil se zabít, je důkazem, že jsem selhal, protože jsem evidentně přežil. Takže pokud to mám říct velmi abstraktně a logicky, s cestováním v čase není žádný problém, pokud nevede k nekonzistentním řešením. Můžete se pohybovat zpět v čase za předpokladu, že nic nezměníte.

BC: Ale kdybyste cestoval v čase, nezměnilo by budoucnost úplně cokoliv, co byste udělal?

JA: Ano, to by bylo nevyhnutelné. Ale to, co jste udělali, už je zabudované do budoucnosti vesmíru. Kdybyste se dostali do minulosti a stali se její součástí, tak věci, které se dnes dějí, už byly stanovené tím, jak jste je změnili. Ve skutečnosti se tedy nic nezměnilo. Je jenom jedna verze historie. Co se stalo, to se stalo. Nemůžete jít zpátky a vytvořit jinou verzi.

Ale když se jednou vrátíte do minulosti a „změníte“ historii, potom si to v ten plánovaný den odjezdu nemůžete rozmyslet, jelikož víte, že se do minulosti vrátit musíte, protože už jste její součástí.

BC: To nám ale nedává moc prostoru pro svobodnou vůli.

JA: Ne. Podle tohoto scénáře je budoucnost předem daná, stejně neměnná jako minulost. A nemáte v té věci žádnou jinou volbu. Taková myšlenka je mnoha lidem nepříjemná. Proto je pro ně nejjednodušší říct: „Cestování v čase do minulosti není možné.”

Ale existuje i jiná možnost, a to je představa paralelních světů. Pokud ve stejnou chvíli existuje nekonečný počet světů, cestování v čase do minulosti by mělo být možné tak, že se propadnete do jiného vesmíru. V takovém případě zmizí všechny logické paradoxy, neboť můžete cestovat do minulosti sousedního vesmíru a tam do ní zasahovat, protože to nebude vaše vlastní minulost. Myšlenka paralelních vesmírů si v současné době mezi fyziky v různých oborech začíná získávat příznivce; existuje mnoho argumentů v její prospěch.

To si však nechám až na své přednášky v České republice příští měsíc.

Average user rating

   (0 vote)