by Instigator in Chief

Před několika lety jsem doprovázela mého dědu na letu z jeho domova na Floridě do toho v New Yorku. Podfukem jsem pro nás získala dvě místa v první třídě, protože jsem chtěla udělat na mého dědečka dojem a taky proto, že byl starý a těžko se s ním manipulovalo.
Do letadla jsme nastoupili jako první, a já jsem se ocitla na sedadle vedle přitažlivé starší ženy vyzařující nesmírný pocit klidu. Dokonce i pěkně voněla.
Objednala si jablečný džus s limetkou a ledem.
Já jsme si objednala dvojitou whisky s ledem a provinile jsem se na ni usmála “Tady v první třídě je to zadarmo, tak proč toho nevyužít.”
Souhlasila.

Vědoma si své neomalené poznámky jsem tiše a způsobně usrkávala svůj bezplatný nápoj a pozorovala procházející stádo lidí druhé třídy. Každý cestující vždy sklonil hlavu k té půvabné dámě sedící vedle mne se slovy, “Dobrý den, paní Keanová," "Je mi ctí a potěšením, paní Kinhová" ... atd.

Dumala jsem jak to, že tu dámu každý znal, jako kdyby byla členkou královské rodiny, dokud nebyly moje myšlenky přerušeny jakýmsi rozruchem před námi. Mladá hindská maminka se snažila sklopit dětský kočárek a uhlídat své batole. Rozhodla jsem se jí pomoci tím, že vložím kočárek do nejbližší zavazadlové skříňky. Urychleně přiběhla letuška a vynadala nám, že se snažíme kočárek druhé třídy vecpat do úložných prostorů první třídy.

“Tenhle je ale prázdný,” upozornila jsem ji. “Bez ko-…”

“Tohle,” prudce mne přerušila, “je pouze pro první třídu.”

“To vím , ale nebylo by praktičtější pro tuhle paní, uložit její kočárek dopředu, jelikož ... ”

“TOHLE je pro POUZE pro kabáty PRVNÍ TŘÍDY,” rozzlobeně mne znovu ujistila.

Když jsem pochopila, že hádat se by bylo zbytečné, pokrčila jsem rameny – tato kabina první třídy byla zjevně její doménou. Obrátila jsem se k andělské postavě sedící vedle mne, a řekla jsem, “Nezajímá mě, kolik jste zaplatila za své sedadlo ani kdo jste nebo odkud jste, ale praktičnost je praktičnost, chápete?”

Souhlasně přikývla. “Naprosto Vás chápu.”

Napřáhla jsem k ní ruku. “Ahoj, já jsem Marika.”


Vděčně ji přijala a skromně se sama představila. “Já se jmenuji Coretta, Paní Coretta Scott Kingová.”

Spolkla jsem v tu chvíli celou kostku ledu a zmrazila si hrdlo. Mou mysl zaplavily vzpomínky na pochody za občanská práva padesátých let z časopisu Life a z historických knih; demonstrace za rovnoprávnost a proti diskriminaci z let sedmdesátých, při nichž pochodovala moje maminka se mnou uvázanou ke kočárku, který vlekla vedle sebe; na Martina Luthera Kinga mladšího a na to, jak mnoho pro mne znamenal po celý můj život; na mého staršího bratra, který byl napůl Ital a napůl Afroameričan, a jak jsme si díky němu neustále uvědomovali všemožné předsudky.
A jak sobecká jsem byla, abych nemusela dát více sama ze sebe (neboť v té době jsem byla silně zaneprázdněna a umělecky "mučena"drogami ).

Pokračovaly jsme v konverzaci další tři hodiny letu do New Yorku (první úsek její dlouhé cesty za setkáním se s Nelsonem Mandelou při příležitosti jeho propuštění z vězení), jako bychom byly jedinými osobami na palubě. Hovořila s neuvěřitelnou upřímností o své dobře zdokumentované minulosti a o svém osobním pohledu na to, co jsme nevázaně pokládaly za historii. Žasla jsem.
Zeptala se mě na mé sny a úmysly. Opětovala jsem jí její upřímnost. Bylo to, jako bychom se znaly celé roky.
Pošeptala mi do ucha "Nikdy se nevzdávejte" a předala mi vlastnoručně podepsanou kartičku s poznámkou “Držte pochodeň pravdy a světla vysoko nad sebou, aby ji každý viděl ...Coretta Scott King"

Vystoupila jsem z letadla jak v oblacích – bylo to nejopojnější přirozené vzrušení jaké jsem kdy zažila. A od té chvíle jsem vždy dokázala najít motivaci a inspiraci jednat tak, jak mi poradila. Ale upřímně věřím, milý čtenáři, že rada, kterou mi dala paní Kingová ... nebyla určena jenom pro mne samotnou, a to je důvod, proč jsem se o ni chtěla s vámi podělit.

Víte, hrdina je v nitru nás všech stejně tak jako darebák. Paní Kingová byla statečná žena se zvlášť výjimečným souzněním se svým okolím. Tohle není charakterová vlastnost, které by se dostalo jen několika málo lidem. Dřímá to v mnozích z nás (troufám si říci v nás všech) dokud si toho nepovšimneme a nerozvineme.

Nevykládejte si moje slova špatně – není to snadné, ne vždy si toho všimneme, nedostává se tomu okamžitého uznání.

Můžete být hrdiny. Můžete se lišit. Můžete udělat něco významného -- dokonce i v každodenním životě.
A nepochybně se to ukáže daleko za hranicemi vašich očekávání.

Pokračujte....

Average user rating

   (0 vote)