By Martina Hřibová

Stávkou proti základnám?

Spojené státy Americké se rozhodly postavit na území České republiky a Polska protiraketové základny. V naší kotlině by měla být umístěna radarová část tohoto obranného systému.
Oficiálně prezentovaným důvodem je ochrana před útoky balistickými raketami. Tato záminka se však stává čím dál tím průhlednější, neboť je mnohdy obhajována argumenty dosti nelogickými, jež navíc dostávají zvětšující se trhliny. Skutečným důvodem se pak průměrnému dění na zahraniční politické scéně sledujícímu občanovi jeví spíše bezuzdná touha amerického impéria kontrolovat – v současné terminologii řečeno „mít vliv“ - na co největší teritorium smíšená s paranoidním strachem z napadení či ohrožení kýmkoli & čímkoli & odkudkoli.

    Většina česko-moravsko-slezského národa je rezolutně proti. Alespoň v něčem se bez ohledu na regionální původ a odlišnosti shodneme. Ostatně není divu, že se národ bouří!  Není tomu přece až tak dávno, co jsme na našem území hostili spřátelené vojenské jednotky našich ruských bratrů, které nás přišly „dočasně“ ochraňovat před západními imperialistickými narušiteli. Paradoxní ovšem je, že tento záměr Spojených států je našimi vrcholnými politickými představiteli mnohdy až s neskrývaným nadšením kvitován. Až vtíravě se tudíž podbízí dotaz : „ copak za tím asi vězí?“. I průměrně inteligentní člověk si totiž dokáže spojit zepár souvislostí a z dostupných informací a probíhajících debat je schopen se dovtípit nevyřčeného. A tak si jistě klade otázku, co že americké protěšky našim „hlavounům“ naslibovaly. Stačí jen otevřít denní tisk a zběžně přelétnout titulky a i nezasvěcenému cizozemci je jasné, že v česko-moravsko-slezských vodách korupce bují a kvete ! Tak proč toho maličko nevyužít k dosažení svých zájmů a cílů?! Ponechme však stranou tuto polemiku o míře uplatitelnosti či „ukecatelnosti“ naší politické reprezentace, protože pravdy se s ohledem na všemožné imunity veškerých rozhodovacími pravomocemi disponujících zástupců lidu asi težko kdy dopátráme.

Co ale v takovéto situaci může dělat nebohý nesouhlasící občan? Sepisuje petice, sbírá podpisy, pořádá meetingy, organizuje debaty, zřizuje blogy a dožaduje se referenda. Vše ale marně, jelikož zaslané petice s tisícovkami podpisů stejně skončí v koši anebo pravděpodobně spíš ve skartovačce, aby byly zničeny veškeré hmatatelné důkazy a zahlazeny veškeré stopy, veřejné debaty a shromáždění jsou úspěšně ignorovány a referenda se lid nedovolá, neboť tuto formu všelidového plebiscitu Ústava České republiky nezná, a tudíž nepřipouští. Takže by v první řadě byla nezbytná změna Ústavy, což je z několika rozličných důvodů věc více méně nemyslitelná. Povzneseme-li se nad roztříštěnost zdejší politické scény a její neschopnost dospět konsensu i v totálně banálních otázkách, stejně tak jako nad časový horizont byť i těch nejzákladnějších rozprav, stále ještě zbývá ten nejpádnější z důvodů. Přece si naši mocipánové pod sebou nepodřežou větev tím, že svým poddaným dají do ruky nástroj, který by se velmi snadno mohl stát onou metaforickou pilou, která sklátí jejich vysoké bidlo a zhatí jejich dobré bydlo. Co tedy nesouhlasící Češi & Moravané & Slezané mohou v této prekérní situaci dělat ?

Kdybychom žili zhruba o tisíc kilometrů na západ, už by se tu hojně stávkovalo. Konečně pro jednou by tak Francouzi stávkovali pro skutečně závažnou, rozumnou, a smysluplnou věc. Stávky se ale bohužel v našich zeměpisných šířkách netěší takové oblibě jako v zemi šneky & žáby pojídajících gurmánů, pro které je stávkování vyloženě nejoblíbenějším a nejpraktikovanějším národním sportem.
Takže co s tím? Zbývají nám zhruba tři možnosti. Buď se inspirovat v zemi dobyvatelů a kolonialistů a s nadšením a vervou se po hlavě vrhnout na nový, možná časem i národní sport a místo kritizování po večerech v hospodách u piva začít hromadně stávkovat. Přičemž výsledek tohoto počinu  je naprosto nezaručený a není vůbec jisté, zda by se tato iniciativa setkala s kýženou odezvou v podobě hojné účastí místní populace. Nebo úplně naivně věřit, že opravdu naši političtí představitelé vědí, co dělají, a že to nedělají jenom a pouze pro svůj vlastní profit, ale pro blaho národa ; což je myšlenka opravdu velmi pošetilá a poněkud směšná. Anebo tajně doufat, že Blaničtí rytíři přece jen existují a že až bude národu opravdu nejhůře, tak že mu přijdou na pomoc. Že by ale stavba americké protiraketové základny na našem území byla tím nejhorším zlem, které nás kdy potkalo ? Větším příkořím nežli pověstná Bílá hora či poslední parlamentní volby a následné povolební tahanice ? Kdo ví. Nezbývá tedy než se nechat překvapit, co nám osud & vedení & Svatý Václav přichystá.

Average user rating

   (0 vote)