Every year in the midst of the cold, dark days of the Winter Solstice, with the impending Holi-daze looming before us, there’s a sparkle of sentimentalism and holiday cheer. A feeling of camaraderie that we hope will last us through the year (or at least until the end of March – it rarely does). We have dinners and drinks with family and colleagues. We eat with people we love and pretend not to loathe the people we have had a long-standing disdain for while passing them the bread. We manage to get along and sometimes we learn something about one and the disdainful other that makes them less repulsive or perhaps makes us more sensitive and understanding if not more tolerant.

Are we as individuals capable of maintaining that sensitivity through-out the next year or for any sustainable amount of time? Understandably group and authoritative pressures motivated the soldiers to start the war again, but was it in earnest? Who is holding a gun to your head or threatening your livelihood if you became more tolerant or understanding?

Unless you’re in one of several places I can think of where a gun to your head would not be unheard of – no one is holding a gun to your head. The first celebration of New Years was 46 B.C., predating the concept of Baby Jesus being an important factor in whether you changed your; demeanor, perceptions and/or code of ethics or behavior, on that particular day.

Let’s leave God (doG) out of it (she’s overworked anyway and has developed a nasty dependence on alcohol). How about we just concentrate on being better human beings, regardless of the day? So, all you bastards (and we use that term unilaterally) have until midnight the 31st ** to resolve your issues and get with the concept “if we don’t get along – we might cease to exist”.


* “Silent Night: The Story of the World War I Christmas Truce”
author Stanley Weintraub,

** Notice there is no particular year given, but sooner is better than later- unless you're speaking of torture or meeting your in-laws.

XXX

DEUTSCH
Vorsätzliche Entwicklung

Am Heiligabend 1914, während des 1. Weltkrieges, legten die gegnerischen Soldaten ihre Waffen nieder und einigten sich darauf, sich mal keine Gliedmaßen abzuschiessen. "Die britischen und französischen Truppen, entlang der gesamten Grabenlinie, akzeptierten. In ein paar Abschnitten feuerten die Allierten auf die Deutschen als sie aus den Gräben kletterten, nichtsdetotrotz gaben sich die Deutschen hartnäckig und Weihnachten wurde gefeiert, trotz der drohenden Todesgefahr."*
 
Wären wir heute dazu fähig?

Wäre es evtl. möglich, dass sich bekriegende Kulturen auf ein "dein Feiertag ist auch mein Feiertag" einigen, trotz verschiedener Entwürfe von Religion? Stand hier der Aspekt eines religiösen Feiertages im Vordergrund oder wollte die Infanterie einfach nur mal Pause machen und war sowieso nicht so ganz bei der Sache?

Wäre es nicht cool gewesen, wenn sie nach dem Waffenstillstand kollektiv einfach ihre Waffen nicht wieder aufgenommen hätten? Was hätten die Generäle machen sollen? Eine gesamte Armee vors Kriegsgericht stellen? Alle in den Knast stecken und weitere 500 000 Soldaten herankarren?

Jedes Jahr während der kalten, dunklen Tage der Wintersonnenwende, wenn die Feiertage am Horizont drohen, entsteht ein Leuchten von Sentimentalität und feierliche Stimmung kommt auf, ein Gefühl der Zusammengehörigkeit, von dem wir hoffen, dass es uns durch das Jahr begleitet (zumindestens bis Ende März - aber soweit kommt es kaum).

Wir essen und trinken mit Familie und Kollegen und sitzen an einem Esstisch mit Leuten, die wir mögen und tun so, als ob wir diejenigen, die uns schon ewig  auf die Nerven gehen, eigentlich nicht ablehnen würden, während wir ihnen das Brot reichen. Wir raufen uns zusammen und manchmal gelangen wir sogar zu etwas Einsicht über die unbeliebten Mitmenschen, was sie in unseren Augen weniger abstossend macht oder uns vielleicht sensibler und verständnisvoller, wenn nicht sogar toleranter.

Sind wir als Individuen fähig diese Sensibilität durch das Jahr hinweg oder überhaupt über einen gewissen Zeitraum aufrecht zu erhalten? Verständlicherweise brachte Gruppenzwang und autoritärer Druck die Soldaten dazu, den Krieg wieder aufzunehmen, aber war das ihr Wille? Wer hält Dir eine Knarre an den Kopf oder bedroht deine Existenz wenn du toleranter oder verständnisvoller werden würdest?

Leute ausgenommen, die sich gerade tatsächlich an einem der diversen Orte befinden, die mir jetzt einfallen, an dem es nicht so aussergewöhnlich wäre tatsächlich eine Knarre an den Kopf gehalten zu bekommen - Niemand hält dir eine Knarre an den Kopf. Die erste Neujahrs-Feier wurde 46 v. Chr. abgehalten und nahm damit das Konzept vom Christkind als Katalysator für Veränderungen von Benehmen, Auffassungen, Moralkodexen oder Verhalten an diesem Tag vorweg.
Aber lassen wir Gott aus dem Spiel (sie ist sowieso überarbeitet und schwer alkoholabhängig) - Wie wäre es wenn wir uns einfach nur darauf konzentrieren würden bessere Menschen zu sein, egal welcher Tag gerade ist?

So, ihr Bastarde, ihr habt bis Mitternacht des 31.** eure Vorsätze zu auszufeilen und euch mit dem Konzept von "Wenn wir nicht anfangen uns zu vertragen, könnten wir alle untergehen" auseinanderzusetzen.

* “Silent Night: The Story of the World War I Christmas Truce”
Autor Stanley Weintraub,

** Beachtet, dass keine Jahreszahl angegeben ist, aber besser früher als später - ausser man spricht über Folter oder über ein Treffen mit den Schwiegereltern.

XXX

ČESKÉ
Za první světové války, o Vánocích 1914, nepřátelští vojáci složili zbraně s tím, že se pro jednou nebudou snažit si navzájem ustřelit nohy. “Britové i Francouzi po celé šířce zákopů nabídku přijali. Na několika místech se sice Němečtí vojáci dostali pod palbu, ale byli důslední a Vánoce slavili i tváří v tvář hrozící smrti.” *

Jsme však něčeho takového schopni dnes?

Mohou se dnešní soupeřící kultury s různými náboženskými koncepty shodnout na tvrzení, že “tvoje svátky jsou moje svátky?”

Byl však skutečným důvodem dočasného příměří náboženský svátek? Nemohlo se vše seběhnout proto, že pěšáci obou stran prostě potřebovali pauzu od válčení, se kterým třeba ani nesouhlasili? Nebylo by skvělé, kdyby se vzájemně shodli na tom, že brát zbraně znovu do rukou už nemá smysl? Co by mohlo velení změnit? Postavit celé armády před polní soud? Uvěznit všechny a nahradit je dalším půlmilionem mužů?

Každý rok lze během studených a temných dnů kolem zimního slunovratu, nalézt jiskřičku sentimentu a sváteční útěchy  i přesto, že se svátky pro mnohé často stávají spíše noční můrou. Může se dostavit pocit kamarádského spiklenectví, který bychom rádi cítili po celý rok (málokdy však vydrží alespoň března). Chodíme na večeře s rodinou a kolegy. Jíme s lidmi, které máme rádi a při podávání chleba přes stůl předstíráme, že se snášíme i s lidmi ke kterým nás váže pouze dlouhodobý odpor. Tato snaha může vest i k tomu, že nám ti odporní nakonec nepřijdou až tak hodni opovržení a mi sami se třeba staneme alespoň trochu tolerantnějšími.

Je však vůbec možné si toto sváteční souznění udržet po celý další rok? Samozřejmě, že zmíněné vojáky donutila znovu válčit vyšší autorita velení, ale je to ten skutečný důvod? Skutečně vám někdo přiloží k hlavě zbraň pokud prokážete trochu víc tolerance a porozumění?  

Pokud se zrovna nenacházíte v místech kde zbraň u hlavy není vzácným úkazem, nehrozí vám vůbec nic.

První oslava Nového roku proběhla již 46 let před narozením Krista, což znamená zrovna tato událost by na naše vnímaní nového roku jako času změny neměla mít žádný vliv. Boha tedy z našeho uvažování vynechme (stejně je přepracovaná a vyvinula si docela nepříjemnou závislost na alkoholu :)) Co kdybychom se soustředili na fakt, že jsme všichni lidské bytosti, nehledě na to, co je za den? Takže vy bastardi, mate čas do půlnoci 31, aby jste si vyřešili všechny své problémy a pochopili, že:”pokud spolu nebudeme vycházet - pojdeme nakonec všichni”

* “Silent Night: The Story of the World War I Christmas Truce” Autor: Stanley Weintraub,

** Všimněte si, že záměrně není uveden žádny konkrétní rok, ale čím dříve tím lépe (pokud ovšem nemluvíme o mučení nebo návštěvě tchyně).

Average user rating

   (0 vote)