“Gone,” she sighed to herself, “gone are the days of doing heaps of drugs and having as much sex in as many public places and positions as possible and maybe getting caught.”

Compiling the information for this issue’s theme of Addiction, I couldn't help but feel wistful.

xxx

Jsi nemocný a vždy budeš.

“Jsou pryč” vzdychla si, “všechny ty dny nezřízené intoxikace a divokého sexu, nejlépe na veřejnosti, kde vás mohou chytit, jsou pryč.

Hledání materiálu k tématu tohoto vydání – Závislosti – mě nutně vedlo k zamyšlení.

xxx

Du bist krank und wirst es immer bleiben

“Vorbei”, seufzte sie vor sich hin, “vorbei sind die Zeiten von Drogenbergen mit Sex in so vielen öffentlichen Plätzen und Positionen wie möglich mit dem Kick evtl. entdeckt zu werden.“

Als ich für das Thema dieser Ausgabe – Sucht – recherchierte konnte ich mir nicht helfen und wurde ein bisschen wehmütig.

If you’re an addict, active or reformed, you’re a double agent. You’re the consumer and the consumed, and if you’re lucky, the recycled. But it always feels, or at least felt, so good.

The problem is eventually it – whatever it is, doesn't feel as good as it used to, and eventually the high becomes harder to find. You become preoccupied with it. After a time, you have a mind and body that can't operate without outside stimulation. You aren't fun to hang out with any more, you’re always sick, whining, or needing something. Your actions become uncontrollable, no one can trust you, and you can no longer even trust yourself. What was once an activity among friends becomes a socially unacceptable habit. But how do these habits develop? When and why do we go over the edge?

There are myriads of medical studies investigating whether habitat or genetic makeup is responsible for addictive behavior. Once the human brain recognizes the substance that makes it feel good (reeeeally good), it wants to feel good ALL the time and will sacrifice almost everything, including the body, to get what it’s after. Whatever the cause, addiction is equal opportunity; addicts exist in every echelon of society.

Those who fall under the medical textbook definition of addict have company in untold numbers: Internet addicts, sex addicts, gambling addicts, religious addicts and self-help addicts, (this writer even knows of a six-month cheesecake habit - nothing but cheesecake).

For every type of so-called addiction, there is one or more branches of a multi-million dollar industry to help. There are vacations at rehab centers for the rich and weary and state-controlled hospitals for the rest of us. There are anti-depressants and mood stabilizers accompanied by a psycho-therapeutic regimen. There are self-help groups like Narcotics Anonymous and Over- Eaters Anonymous, in which addicts congregate to complain and remind one another, “You have a disease. You are sick and always will be.”

So get a hold of yourself. No really, give yourself a big hug. You are being exploited for your self-indulgent tendencies and your need to deny compulsive desires .

Think about it. We are controlled by our needs, our wants and desires. What differentiates these from addictions? There is an industry that benefits from supplying our desires. There is also an industry that benefits from rehabilitating us and substituting our desires. Do you think the government really wants you to be free of addictive substances (heroin, alcohol, nicotine, sugar, coffee) or diversions (internet, sex, karaoke, internet sex...what else is there)?

If everyone got clean and healthy, what would happen to all the rehabilitation centers, methadone clinics, cosmetic surgeons, nicotine gums, pharmaceutical companies, psychotherapists and physical therapists? What about the supplier for Alcoholics Anonymous “sober tokens”*? Somebody’s got to keep them in business...whoever they are.

Does society really want us to get well? Can the global economy afford a population of healthy citizens? Well, we don’t have any final answers for you, just more questions. But actions speak louder than words.

Yours truly no longer uses drugs habitually (only occasionally and those within reach). In fact, she is writing this at 12am on a Friday, when most “un-afflicted” people are out getting heavily intoxicated.

Hello my name is----- and I’m a workaholic (who’s not “sick,” though still fond of sex in public ).

*(a reward given for time sober)

xxx

Aktivní či bývalý “závislák” se vždy ocitá ve dvojím ohni. Je vždy zároveň konzumentem, ale i obětí této konzumace. Pokud má štěstí, podaří se mu se alespoň částečně recyklovat. Škoda jen, že ten pocit je nebo alespoň býval vždy tak příjemný.

Problémem ve výsledku je, ať už jde o jakoukoliv závislost, že ten dobrý pocit už nikdy nebude jako dřív. Uspokojení se stává vzácností a člověk je zcela zaujatý jeho hledáním. Po čase zjistíte, že vaše tělo i mysl bez vnějších stimulů prostě odmítá fungovat. Přestane s vámi být zábava, jste pořád nemocní, stěžujete si a neustále vám něco chybí. Nakonec se přestanete ovládat, nikdo vám nebude moc věřit a hlavně nebudete moci věřit ani sami sobě.Z dříve občasné “kamarádské” aktivity se stane společensky nepřijatelný zvyk. Jak se však taková zvyklost vyvíjí. Kdy a proč to nakonec vždy přeženeme?

O tom, jestli je příčinou závislosti prostředí nebo genetické předpoklady vzniklo nepřeberné množství lékařských studií. Když jednou lidský mozek pozná něco, co mu udělá dobře (hoooodně dobře), chce mít takový pocit už pořád. Kvůli tomu pocitu je schopen obětovat všechno včetně vlastního těla. Ať už je příčina kdekoliv, je závislost zastáncem rovných příležitostí – existuje snad ve všech vrstvách společnosti.

Lidí kteří spadají pod přesnou lékařskou definici závislosti je nepřeberné množství: závislí na Internetu, sexu, hazardu, náboženství, svépomoci (autorka dokonce ví o šestiměsíční závislosti na tvarohovém koláči).

Ke každému typu závislosti se váže jedna z větví multimilionového průmyslu pomoci. Bohatí tráví dovolenou v soukromých léčebnách, pro nás ostatní tu jsou státní nemocnice. Antiderpesiva a stabilizátory nálady doprovází armáda psychoterapeutů. Ve svépomocných organizacích jako jsou Anonymní Alkoholici nebo Anonymní Přejídači se závislí scházejí, aby si vzájemně připomněli, že: “Jsi nemocný a vždy budeš”.

Dejte se dohromady. Ne, vážně, poplácejte se po ramenou. Jste vykořisťováni za to, že si rádi dopřáváte a za to, že se své nutkavé touhy snažíte potlačit

Přemýšlejte o tom. Jsme ovládáni našimi potřebami a touhami. A jaký je rozdíl mezi potřebou a závislostí? Z uspokojování našich potřeb těží celé průmyslové odvětví. Další pak profituje na naší rehabilitaci a nahrazování jedněch potřeb jinými. Vážně si myslíte, že by vláda chtěla aby nebyl nikdo závislý na jakékoliv látce (heroin, alkohol, nikotin, cukr, káva) nebo jiných rozptýleních (internet, sex, karaoke, sex na internetu … co ještě?)?

Co by se stalo se všemi rehabilitačními centry, plastickými chirurgy, nikotinovými žvýkačkami, psychoterapeuty a kondičními trenéry, kdyby všichni byli “čistí” a zdraví? A co dodavatelé odznaků střízlivosti pro Anonymní Alkoholiky? Někdo je musí živit, ať už je to kdokoliv.

Chce společnost vůbec abychom se vyléčili? Může si globální ekonomika zdravou populace vůbec dovolit?

Nečekejte od nás zázračnou odpověď, jen další otázky. Činy jsou však hlasitější než slova.

Přemýšlejte o tom. Jsme ovládáni našimi potřebami a touhami. A jaký je rozdíl mezi potřebou a závislostí? Z uspokojování našich potřeb těží celé průmyslové odvětví. Další pak profituje na naší rehabilitaci a nahrazování jedněch potřeb jinými. Vážně si myslíte, že by vláda chtěla aby nebyl nikdo závislý na jakékoliv látce (heroin, alkohol, nikotin, cukr, káva) nebo jiných rozptýleních (internet, sex, karaoke, sex na internetu … co ještě?)?

Co by se stalo se všemi rehabilitačními centry, plastickými chirurgy, nikotinovými žvýkačkami, psychoterapeuty a kondičními trenéry, kdyby všichni byli “čistí” a zdraví? A co dodavatelé odznaků střízlivosti pro Anonymní Alkoholiky? Někdo je musí živit, ať už je to kdokoliv.

Chce společnost vůbec abychom se vyléčili? Může si globální ekonomika zdravou populace vůbec dovolit?

Nečekejte od nás zázračnou odpověď, jen další otázky. Činy jsou však hlasitější než slova.

xxx

Wenn man ein Süchtiger ist, akut oder therapiert, ist man ein Doppelagent. Man ist der Konsument und der Konsumierte gleichzeitig, und wenn man Glück hat, dann auch der Recyclete. Trotzdem, es fühlt - oder vielmehr fühlte- sich immer so verdammt gut an.

Das Problem ist irgendwann, dass Es – was auch immer Es ist – sich nicht mehr so gut anfühlt wie vorher und schließlich wird es immer schwieriger High zu werden. Man wird von ihm besessen und nach einer gewissen Zeit können Körper und Geist nicht mehr ohne diese Stimulierung von außen funktionieren. Man ist kein besonders umgänglicher Mensch mehr, man ist konstant krank, heult rum und ist nie zufrieden. Stimmungen werden unkontrollierbar, niemand kann sich mehr auf einen verlassen und man selber kann sich auch nicht mehr trauen. Was irgendwann als Zeitvertreib mit Freunden anfing wird eine sozial inakzeptable Abhängigkeit. Bloß wie entwickeln sich solche Abhängigkeiten?

Es gibt ungefähr eine Million medizinischer Studien, die sich damit beschäftigen ob Lebensumfeld oder genetische Vorraussetzungen dafür verantwortlich sind Suchtverhalten hervorzubringen. Wenn das menschliche Gehirn erstmal auf die Substanz gestoßen ist, die sich echt gut anfühlt (also echt verdammt gut) will es sich die ganze Zeit lang verdammt gut fühlen und wird fast alles, inklusive den eigenen Körper, dafür opfern sich zu beschaffen, hinter was es her ist. Was auch immer der Grund, Sucht ist ein Gleichmacher, Süchtige existieren in jeder Stufe der Gesellschaft.

Diejenigen, auf die die medizinische Lehrbuch-Definition von einem Süchtigen zutrifft befinden sich in guter Gesellschaft: Internetsüchtige, Sexsüchtige, Spielsüchtige, religiöse Süchtige, Selbsthilfesüchtige, etc. (die Autorin kennt sogar einen Fall von sechsmonatiger Käsekuchen Abhängigkeit – nichts außer Käsekuchen).

Für jeden Typ von so genannter Sucht, gibt es einen oder mehrere multimillionen Dollar schwere Industriezweige, die sich der Hilfeleistung widmen. Für die Reichen und Erschöpften gibt es bezahlten Urlaub in Reha-Ressorts und für den Rest von uns kassenärztliche Kliniken. Da gehen Anti-Depressiva und Stimmungsstabilisatoren einher mit psychotherapeutischen Behandlungen. Da gibt es Selbsthilfegruppen wie die Narcotics Anonymous und die Anonymen Vielesser, in denen sich die Süchtigen zusammenfinden um zu nörgeln und sich gegenseitig vor zu halten: „Du hast eine Krankheit. Du bist krank und wirst es immer sein.“.

Kriegt euch wider ein, nee wirklich, gebt euch selbst eine große Umarmung. Ihr werdet ausgebeutet wegen eurem Hang zur Maßlosigkeit und weil ihr euer zwanghaftes Verlangen unter Kontrolle bekommen müsst.

Denkt mal drüber nach. Wir werden von unseren Bedürfnissen, unseren Wünschen und unserer Begierde kontrolliert. Wo ist die Grenze zur Sucht? Es gibt eine ganze Industrie, die davon lebt unsere Begierden zu versorgen. Außerdem gibt es eine ganze Industrie, die davon lebt uns zu therapieren und unsere Begierden zu substituieren. Glaubt ihr ernsthaft, dass der Staat euch wirklich vor abhängig machenden Substanzen (Heroin, Alkohol, Nikotin, Zucker, Kaffee,…) oder anderen Stimulansen (Internet, Sex, Karaoke, Internet-Sex, was gibt’ sonst noch?) schützen will?

Wenn jeder gesund und clean wäre, was würde dann mit den ganzen ReHa-Zentren, Methadon-Kliniken, Schönheitschirurgen, Nikotinpflastern, Pharmakonzernen, Psychotherapeuten und Physiotherapeuten passieren? Was wäre mit dem Hersteller der Chips* für die Anonymen Alkoholiker? Irgendjemand muss die ja finanzieren…wer auch immer die sind.

Will die Gesellschaft wirklich, dass wir gesund werden? Kann es sich die Weltwirtschaft leisten, eine gesunde Bevölkerung zu haben? Na ja, wir haben auch keine endgültigen Antworten, nur noch mehr Fragen. Aber Taten sagen mehr als Worte.

Die ergebene Verfasserin nimmt keine Drogen mehr zwanghaft (nur noch manchmal und nur noch die, die gerade in Reichweite sind). In der Tat wird dieser Text gerade um 12 Uhr nachts verfasst, zu einer Zeit zu der die meisten „normalen“ Leute gerade unterwegs sind, um sich ordentlich einen hinter die Binde zu kippen.

Hallo, mein Name ist ______ und ich bin ein Workaholic (der nicht krank ist aber immer noch auf Sex in der Öffentlichkeit steht).

*(eine Belohnung für die Zeit, die man trocken war)

artwork by cheet This e-mail address is being protected from spam bots, you need JavaScript enabled to view it

Average user rating

   (0 vote)